První jihoafrické dojmy

První dny v East London byly ve znamení zabydlování se. Díky pomoci kamarádky se mi podařilo rezervovat ubytování už z Čech, což vnímám jako velkou výhodu oproti loňské Asii. Ani zde ale nebylo snadné ubytování sehnat. Pokud se někam vydáte na tři měsíce, nemůžete bydlet v hotelovém pokoji. Proto jsem hledala nějaký domeček nebo apartmán. Za slušné ubytování tu člověk zaplatí zhruba 5 - 10 tis. ZAR (1 ZAR = 1,9 CZK) měsíčně. Bohužel žádná realitka nebyla schopná nabídnout zařízený dům s internetem na tak krátkou dobu. Jedinou možností tedy bylo "bed and breakfast" (B&B), což je vlastně takový penzion nebo apartmánový dům. Ceny se zde pohybují od 400 ZAR za malé dvoulůžkové studio a noc, ale i zde je velký problém s internetem.
V JARu jsou až do poloviny ledna "letní" prázdniny, takže jsem si hledání opět ztížila vysokou sezónou. Nicméně kamarádce se nakonec podařilo objevit ubytování, které odpovídalo mým požadavkům (především na prostor a internet), akorát že bylo za 700 ZAR na noc, což mi přišlo s ohledem na ceny a platy v této lokalitě dost přehnané. Po nepřetržitém čtrnáctidenním dopisování s majitelkou se mi podařilo stáhnout cenu na 500 ZAR, což mi stále připadá na místní poměry drahé, ale člověk má alespoň dobrý pocit, že nějakou slevu usmlouval. Nakonec je bydlení opravdu hezké. Internet sice zaostává i za tím Lanzarotským, ale dá se to.


Pro nás Evropany je složení obyvatel v JARu opravdu nezvyklé. Patříme k desetiprocentní menšině. Míšenců je také deset procent, zatímco černochů celých osmdesát. Pokud se půjdete projít, na ulici potkáte jen chudé a nevzdělané černochy. Ostatní totiž jezdí výhradně autem. Z apartmánu jsem to měla jen kousek do obchodu a ani ve snu by mě nenapadlo jet tam autem. Když ale zjistíte, že jste na ulici jediný bílý a potkáváte podivné osoby, které před vámi močí nebo se potácejí po ulici opilé, začnete nad autem vážně uvažovat.

Řízení je zde také kapitola sama o sobě. East London je opravdu malé město, takže tu naštěstí není nijak velký provoz. Řídí se tu samozřejmě vlevo, což není tak velký problém jako řazení levou rukou a blinkry napravo. Jde jen o zvyk, ale zatím si tu připadám jako když mě poprvé vypustili v autoškole do provozu. Na chodníku lidé chodí také striktně vlevo, na což často zapomínám a na poslední chvíli uskakuji, když mi to konečně dojde.

Další z mých postřehu je dlouhé čekání na cokoliv. Z Lanzarote jsem zvyklá na pomalejší tempo a "maňánu". Tady je to ale výrazně horší. Běloši mají tempo v celku normální, ale u černochů, se kterými se ve službách setkáte nejčastěji, se našinec musí silně ozbrojit trpělivostí.


Poslední z mých prvních dojmů je zeleň všude kolem. Je to velká změna oproti Lanzarote. Krajina je tu úplně jiná a velmi ohromující.

2 komentáře:

  1. To sú ešte pomalší ako na Lanzarote? A jazdia na slimákoch? :D To si ani neviem dosť dobre predstaviť. Ale vyzerá to tam naozaj veľmi pekne. Dá sa tam ísť aj do džungle? A čo potraviny? Ovocie by tam mohli mať celkom fajn, nie? Tak si to užijte a nech sa vám tam darí :)

    OdpovědětVymazat
  2. Aj mne sa na Lanzarote pacilo,navstivila som ho niekolko krat.Kolegynin brat z UK tam ma potapacsku skolu.,Niky tam chodieva niekolkokrat v roku za nim...,Citala som na cestovatelskych weboch,ze v JAR je velka kriminalita a v niektorych oblastiach sa robi doslova hon na bielych...davajte si pozor pre istotu..:-)

    OdpovědětVymazat