Neuspokojivé Koh Samui

Koh Samui je třetí největší ostrov Thajska o rozloze 229 km2 a zároveň nejoblíbenější ostrov v Siamském zálivu. Žije zde přes padesát tisíc obyvatel, ale každý rok sem zavítá více než milion turistů. Cestovní kanceláře lákají své klienty na klidnou dovolenou v nerušeném prostředí tropického ostrova pod kokosovými palmami a tak se začínám těšit. Představuji si pláže, které znám z Karibiku a už se vidím po krk ve vodě.

Koh Samui je vzdáleno od Bangkoku téměř 500 km vzdušnou čarou (pozemní cestou 800 km). Přišlo mi tedy rozumnější přiblížit se letecky. Z Bangkoku jsem si koupila letenku od Air Asia do Surat Thani na jihovýchodním pobřeží Thajska. Cestu jsem si předem důkladně nastudovala, ale nebylo to vůbec potřeba. Na Koh Samui se hrne tolik turistů, že je už pěkně vyšlapaná. Letuška v letadle má připravené jízdenky na autobus a následný trajekt. Autobusák se zase snaží prodat transfer k hotelu. Celý přesun byl i pro neznalého Evropana velice snadný. Navíc mě hřálo u srdce, že jsem si dokázala usmlouvat lepší cenu, než měli mí spolucestovatelé. Už na letišti mě lehce znervozňovalo, kolik se mnou nastupuje do letadla Čechů a v malém minivanu se nás sešlo dokonce sedm.

Thajsko je tak obrovské (513 tis. km2), že se opravdu vyplatí investovat do letenky.
Z Bangkoku na Koh Samui je to 500 km vzdušnou čarou.

A jsem tady. Nový hotel na Lamai Beach. Naštěstí mimo rušné turistické centrum. To zní slibně. Stěny pokoje už sice vypadají lehce použitě a bohužel jsem v této oblasti nesehnala nic s kuchyňkou, ale jinak super. Hlavně ten výhled z terasy je fajn.  Ale upřímně řečeno, na Karibik to zatím nevypadá.

Výhled z terazy po setmění.

Jelikož už padla tma, nemá smysl chodit na pláž. Místo toho vyrážím směrem k centru na obhlídku nočního života a hlavně zahnat hlad. Jdu asi patnáct minut. Cestou zjišťuji, že celé pobřeží je obestavěno hotely, resorty a bungalovy, které si zabírají svůj kousek pláže. Musím tedy jít po špinavé silnici bez chodníků a s dost silným provozem. Moře se schovává za zástavbou a není ho možné zahlédnout ani koutkem oka. Centrum je plné pouličních stánků s jídlem, venkovních barů a restaurací. Na náměstíčku je thajboxerský ring a několik venkovních stripbarů. Všude duní hlasitá hudba a svítí neonové nápisy. Přestárlé a dost použité "tanečnice" se znuděně vlní kolem tyče a parta ruských turistů se u nich fotí i se svými dětmi. Dokonce zahlédnu i slovenský bar, ale vypadá dost prázdně, tak ho v klidu přecházím. Podaří se mi najít slušnou restauraci. V klidu se najím a po pláži se vracím do hotelu. Jsem fakt šťastná, že nebydlím v této oblasti.

Před spaním ještě zapínám počítač, ale nelze se připojit k wifi. To snad ne! Pán na recepci se omlouvá, že mají výpadek, ale internet nejede ani následující den a tak platím pokoj jen na první dva dny. Bez internetu přeci nemůžu fungovat. Všude kolem je dostatek jiných hotelů, kde se dá sehnat ubytování a to i mnohem levněji a tak vyrážím na průzkum. Nakonec ale zjišťuji, že můj hotel má něco do sebe (nehledě na to, že je nový) a tak se rozhodnu pořídit si placený internet z vedlejšího resortu a pobyt si prodloužit o dalších pět dní. 

Výhled z terasy na moře.

Druhý den ráno mě vítá sluníčko. To je nezvyk oproti Bangkoku. Konečně se jde k moři. Tohle ale není Karibik a dokonce to není ani Jadran... To samé mám na Lanzarote před domem, akorát že tady se tomu říká moře a kromě zkalené vody je tu navíc i špinavá pláž. Lidé jsou poměrně daleko od břehu a přes to jen po prsa ve vodě. Vydávám se tedy podél moře zjistit situaci kousek dál, načež potkávám paní od Tábara, od které se dozvídám, jak to tu máme super, protože přímo na Lamai jsou velké vlny a nedá se tam vůbec koupat. Mně to zas až tak super nepřipadá, ale uvědomuji si, že je to i tím, že jsem na moře (resp. oceán) zvyklá. V areálu hotelu máme parádní bazén s pěknými lehátky, tak se uvelebím tam. Vždyť o nic nejde. Mám ještě dva měsíce čas najít si ten svůj dokonalý ráj.

V hotelu chybí jakékoliv zázemí. Kromě recepce tu vůbec nic není. Musím se tedy několikrát denně vydat po té nepříjemné silnici směrem k restauracím a obchodům. Rychle ale zjišťuji, že nejlepší restauraci v okolí má právě vedlejší resort. Zakládají si tam na zdravé kuchyni a to je přesně to, co mi vyhovuje. Následují dny jsem tam pečená vařená. V půlce týdne začal konečně fungovat i internet v pokoji. Teď už mám vše co potřebuji a jsem maximálně spokojená.

Na Koh Samui je pár míst, které by se slušelo navštívit, a tak si půjčuji auto a vyrážím na výlet. Jak už jsem se několikrát zmínila, je tu dost silný provoz a tak mi přijde lepší půjčit si raději auto než motorku. Jsou tu klasické atrakce pro turisty, které vlastně nejsou ani moc zajímavé, ale je potřeba na turistech nějak vydělat.

Mapa Koh Samui s vyznačnými atrakcemi.

Skály Hin Ta a Hin Yai
Jako první jsem navštívila skály ve tvaru pohlavních orgánů na Lamai beach. Japonští turisté mačkali spoušť o sto šest, puberťáci vymýšleli nejrůznější pózy a já jen nevěřícně kroutila hlavou, z čeho všeho se dá udělat lákadlo pro turisty.

Skály Hin Ta a Hin Yai
neboli Grandmother & Grandfather na Lami beach.

Chaweng beach
Dále jsem pokračovala po východním pobřeží podél nejnavštěvovanější a nejrušnější pláže ostrova s bohatým nočním životem. Pláž je to opravdu pěkná, ale na mě moc přelidněná a komerční.

Život na Chaveng beach.

Wat Plai Laem
Na severu ostrova se zastavuji u novějšího čínsko-thajského komplexu chrámů, který se stále ještě dostavuje. Ačkoliv je to zcela funkční chrám, kam každý den přicházejí věřící, na mě to tu působí spíš jako Disneyland.

Smějící se budha ve Wat Plai Laem.

Wat Phra Yai (Big Buddha)
V těsné blízkosti leží dominanta ostrova - dvanáctimetrová socha Velkého Buddhy z roku 1972.

Wat Phra Yai (Big Buddha)
Místní obyvatelé berou svou víru opravdu vážně.

Lipa beach
Severní část ostrova mě nijak zvlášť nezaujala (kromě zjištění, že tu mají Makro). Po čtyřech dnech strávených v Bangkoku jsem nedokázala ocenit ani hlavní město ostrova Nathon a tak jsem se vydala před setměním po západním pobřeží k poslední pláži. Lipa beach byla láska na první pohled. To je snad jediné místo, kde bych si dokázala představit strávit ještě týden.

Západ slunce na Lipa beach.

Když se zpětně podívám na svůj týdenní pobyt na ostrově Koh Samui, nevybavuji si žádný zajímavý okamžik nebo emoci. Z pohledu dovolené se zde dá podniknout spousta aktivit a výletů. Ideálně když se zavřete do luxusního resortu s "all inclusive" a nebudete muset vystrčit nos. Z pohledu dlouhodobějšího života zde vidím více negativ než pozitiv (špína, silný provoz, silnice bez chodníků a přechodů pro chodce, nepřátelská atmosféra, velké množství turistů, předražení taxikáři, časté výpadky elektřiny, absence příjemné promenády podél moře). Jediné místo, které mě zaujalo, je Lipa beach. Bohužel je dost odříznuté od civilizace a hotely jsou v tuto dobu plně obsazené. Není tedy důvod  zůstávat tu další dny (ani se sem v budoucnu vracet) a tak vyrážím na menší sousední ostrov a doufám, že tam bude o něco lépe.