První dny v Bangkoku

Cesta do Bangkoku byla únavná. Ačkoliv jsem měla velice pohodlné místo v letadle, stejně jsem díky hučení a občasným turbulencím spala jen pár hodin. To je bohužel mé prokletí - v dopravních prostředcích si prostě neodpočinu. Letadlo přistálo kolem čtvrté odpoledne místního času a já cítila především velkou únavu a těšila jsem se až bude večer a konečně se vyspím. Bangkokské letiště je poměrně veliké, ale celkem přehledné. Průchod celnicí byl s ohledem na možnost využít přednostní imigrační kontroly velice rychlý a kromě vyplněné evidenční karty se základními údaji po mě nikdo nic nechtěl. Od této chvíle mohu v Thajsku zůstat celých 30 dní.

Hotel jsem zarezervovala mezi stanicí metra a Skytrain-u a tak jsem cítila potřebu těchto dopravních prostředků využít. Cesta taxíkem sice vyjde téměř na stejné peníze, ale nechtěla jsem riskovat zbytečně strávený čas v dopravní zácpě. Hromadná doprava, tak jak ji známe z jiných velkých metropolí, se zde začala budovat až na konci 20. století a stále se rozšiřuje. Metro (MRT) i Skytrain (BTS) jsou moderní a pohodlné a tak cesta z letiště příjemně utekla. Od letadla až po konečnou stanici metra jsem se pohybovala pouze v klimatizovaných prostorech. Teprve teď vycházím na ulici a cítím pověstné horko a vlhko. Ale zdaleka to není tak hrozné, jak jsem se dočetla v různých průvodcích a cestopisech. Prostě normální horké počasí, které důvěrně známe například z Chorvatska. Co bylo pro mě neznámé a hlavně nepříjemné, bylo neuvěřitelné množství smogu. Za čtyři dny, které jsem v Bangkoku strávila, jsem v podstatě ani jednou neviděla díky inverzi slunce.

Systém Skytrain vznikl ve snaze ulehčit bangkokské dopravě
a zlepšit špatné ovzduší ve městě.

V tomto osmimilionovém městě není o ubytování nouze. Najdete zde přesně to, co vašim potřebám a peněžence vyhovuje. Abych se držela svého plánu, tj. zkoušela tu žít normálním životem jako na Lanzarote, hledala jsem prostornější apartmán s kuchyňkou, pračkou a samostatnou ložnicí v příjemné lokalitě. Ubytovala jsem se tedy v residenci, která měla navíc vlastní bazén a posilovnu, v 70 m2 apartmánu s terasou, přímo v centru Bangkoku. S ubytováním jsem byla nad míru spokojená, jen mě překvapil velice slabý internet. A i přes to, že jsem si připlatila za "high speed", stejně to nejelo!

Hned po zabydlení se ozval hlad a tak bylo potřeba najít nějakou vhodnou restauraci. Kamarád Jack,  Thajec, kterého jsem poznala během studia na Karlově univerzitě (tenkrát student medicíny, dnes lékař v Philadelphii) a na kterého jsem směřovala dotazy ohledně aktuálních zdravotních rizik, mi dal zcela jasná doporučení: "Nejez na ulici, pij pouze balenou vodu a to zásadně bez ledu." Přišlo mi to rozumné, jen jsem netušila, že bude tak těžké vše dodržovat. Všichni totiž jedí na ulici (takže restaurací je tu méně) a všude dostanete sklenici plnou ledu! Restauraci jsem našla až v nákupním centru a musím přiznat, že jsem se docela styděla, že jdu jíst zrovna tam. Ale co, jistota je jistota! Vtipné ovšem bylo, když mi hned s jídelním lístkem donesli i rozlévanou vodu s ledem. Dnes už bych jí asi vypila, ale ten první den, kdy jsem čekala zákeřné nemoci na každém rohu, jsem ji okamžitě odsunula na druhý konec stolu. Jídlo bylo výborné. Spokojená jsem se tedy mohla vrátit do hotelu a konečně si pořádně odpočinout.

První jídlo po příletu v japonské restauraci v nákupním centru
a "bezpečná" balená voda.

Druhý den jsem se vzbudila skoro až v poledne. Myslela jsem, že je to únavou po cestě, ale stejné to bylo i následující dny, takže "jet lag" (pásmová nemoc). Co se dá dělat. Sice mi to vzalo půl dne, ale tady se stejně žije v noci. Rozhodla jsem se tedy, že se nebudu zbytečně honit za památkami a spíše se podívám jen do nejbližšího okolí. Při průzkumu nových míst chodím ráda pěšky, maximálně využívám městskou dopravu a snažím se co nejvíce sžít s místem svého pobytu. V Bangkoku je vše tak daleko, že i cesta ke stanici BTS byla slušnou procházkou. Hromadná doprava zdaleka nedosahuje ke všem zajímavostem a tak se stalo cestování taxíky (které tak nemám ráda) doslova nutností. Naštěstí tu většina z nich jezdí za velice přijatelné ceny, ale i tak je potřeba si cenu dopředu ověřit, protože i tady je dost taxikářů, kteří neradi zapínají taxametr.

Bangkok po setmění - dopravní kolaps.

Za čtyři poloviční dny jsem zvládla několik chrámů, Čínské město včetně vlakového nádraží, návštěvu vykřičených čtvrtí, tržnic i nákupních center a projížďku po řece, což bylo tak akorát. Zbytek si nechám na příště. Stejně se musím do Bangkoku vrátit.

Zlatý Buddha
Wat Traimit

Lodní doprava je o dost rychlejší než ta pozemní.

Nana Plaza (komplex barů a stripklubů)

Nákupní centrum MBK.

Během těchto několika dní jsem pochopila, že při první cestě do Thajska (resp. do Asie) není zrovna ideální začínat Bangkokem. Je to tak trošku kulturní šok - ulice plné stánků s občerstvením, které zabírají většinu chodníku a pro chodce už nezbývá místo, velice silná doprava, kdy není možné přejít přes silnici ani na přechodu, velké množství motorek, které nerespektují červenou na semaforu, tržiště na každém rohu, typické vůně (pro mě spíš smrady) linoucí se ze všech stran, špinavé ulice plné odpadků, pouliční život, nadržení turisté s nevhodnými narážkami na místní ženy a především nekonečný zmatek. Lepší bude uklidit se někam do klidu a pomalu si zvykat na thajský životní styl.