Pohodový Koh Phangan

Koh Phangan je druhý největší ostrov ze souostroví Samui. Rozkládá se na 168 km2, z nichž necelé tři čtvrtiny tvoří hory. Od Koh Samui je vzdálen přibližně 20 km. Na ostrově Phangan bohužel není letiště, takže jediné možné spojení je po vodě. Cesta lodí z Koh Samui trvá kolem 45 minut. Velké množství turistů z celého světa se sem sjíždí především v době úplňku, kdy se koná tzv. Full moon party. Pak je tu rušněji než na Koh Samui. Mimo tuto párty je na ostrově klid.

Už když vystupuji v přístavu z lodi a procházím davy turistů, kteří se chystají ostrov opustit, cítím mnohem přátelštější atmosféru. Na konci mola dostávám mapu ostrova a okamžitě mě posílají k dobře organizovaným řidičům "songthaew". Pokouším se smlouvat, ale ceny jsou tu jasně dané. Z tohoto neúspěchu jsem trošku rozmrzelá, ale vzápětí si uvědomuji, že tu bojuji jen o pár desítek korun, což je na  české poměry směšná částka.

Songthaew si můžete zastavit kdekoliv na cestě.
Vejde se do něj neomezené množství lidí.

Za dvacet minut už vystupuji před malým resortem kousek od známého Pirate baru na pláži Chaopao. Vítá mě velice milá majitelka a odvádí do bungalovu, který jsem rezervovala na dvě noci. Pokoj vypadá na první pohled útulně, ale je poměrně zanedbaný. Na internetu byly pouze starší recenze, které to tu velice chválili. Později jsem pochopila, že byly psané krátce po otevření. Paní majitelka tu dělá úplně všechno a asi to úplně nezvládá. Nehledě na to, že Thajci jsou zvyklí na jiný standard. Když to tu otvírali, muselo to být krásné, ale za těch pár let to ztratilo lesk. Nicméně pokoj je čistý (internet funguje) a to je pro mě nejdůležitější.

Ihned vyrážím na pláž. No vida. Karibik to sice ještě pořád není, ale tady už by to šlo. Příjemná voda a lidí tak akorát.

Pláž Chaopao.

Po koupačce je čas na průzkum okolí. Stejně jako na Koh Samui, i tady vede cesta jen po silnici (bez chodníků samozřejmě). Je tu ale výrazně menší provoz, tak se to dá. Silnice je lemovaná resorty, restauracemi, prádelnami, půjčovnami motorek a nejrůznějšími obchůdky. Po deseti minutách přicházím do vesnice Srithanu, kde je vše ještě více koncetrované. Jsem příjemně překvapená minimálním množstvím stánků s jídlem na ulici. Naopak je tu poměrně dost restaurací a oproti Koh Samui i celkem levných. Hlavní jídlo v průměru stojí mezi 40 a 60 korunami.

Po večeři vyrážím do vyhlášeného Pirate baru. Tam už tak levno není, ale musím se konečně začít trochu sociovat. Bar je na úžasném místě. Po setmění ho lemuje světlo ze zapálených pochodní. Posezení je udělané na skále nad pláží. Ideální poloha pro pozorování západu slunce. Na baru jsou dva barmani zabraní do hovoru s už poměrně veselými Holanďankami, zatímco v zadní části posedávají dvojice a užívají si intimní atmosféru. Tady asi s nikým nepokecám. Dám si něco k pití a uvidím později. Nápojový lístek je trošku zklamání. Alkohol piji jen výjimečně a raději bych si dala nějaký ovocný džus. Mají ale jen krabicový, který v Thajsku prostě odmítám pít. Nemají ani čerstvý kokos a přitom tu rostou na každé palmě. Objednávám si tedy Margaritu. Jenže alkoholu jsem už odvykla a jedna je pro mě až až. Nikdo nový se tu neobjevil, naopak pár lidí odešlo. Od "vyhlášeného" baru bych čekala víc a tak se jde spát.

Pirate bar na pláži Chaopao.

Druhý den po snídani se opět vydávám na pláž. Konečně se začínám cítit příjemně zrelaxovaně. Je zcela jasné, že dva dny na ostrově Phangan stačit nebudou. Vydávám se tedy po pláži směrem na sever, abych zjistila, jaké jsou tu možnosti ubytování. Sousední pláž Haad Son je v malé zátoce a od silnice se k ní jde po dost strmém kopci.

Pláž Haad Son.

Pokračuji na Haad Yao, což je pěkná dlouhá pláž. Bohužel je výrazně rušnější. Po celé její délce jsou bary a restaurace a z každého koutu hraje jiná hudba. Jsou tu i větší hotelové komplexy a více volných pokojů, ale tady už to není nic pro mě.

Pláž Haad Yao.

V Thajsku se mi opravdu líbí, že mi v hotelech bez problémů ukáží každý pokoj, který mají volný. Mohu se tedy rozhodovat na základě reálných informací. Ne jako na internetu. Bohužel jsem nenarazila na nic extra zajímavého. I tak mám vytipované 2 hotely. Zároveň ale uvažuji, že bych možná i zůstala ve stávajícím bungalovu za předpokladu, že by majitelka zlevnila. Odpoledne si u ní domlouvám thajskou masáž a zároveň zavádím řeč na případné prodloužení pobytu. Ani ji nemusím moc přemlouvat a domlouváme se na 33% slevě za předpokladu, že zůstanu dalších 5 nocí. Tak tohle jsem nečekala. Cena je teď tak nízká, že mi ten pokoj začíná připadat skoro luxusní.

Na večer přicházím na masáž do části resortu, kde je "spa". Masíruje mě mladý muž. To je poprvé v životě, co mám thajsou masáž od chlapa, tak jsem trošku nervózní. Už po chvilce si mě získává a já jsem nadšená. Pracují tu ještě další dvě ženy, ale ty si překvapivě berou do svých rukou muže, kterým téměř lámou vaz. Masáž je tu opravdu výborná a dost levná. Objednám se tedy i na manikúru a pedikúru. Za masáž dostávám slevový kupón do Pirate baru a tak nečekaně zakončuji den opět tam.

Koh Phangan je o dost menší a klidnější než Koh Samui. Určitě by stačilo půjčit si motorku a postupně ho objet. Obcházím pár půjčoven. Všude si chtějí nechat můj pas. Navíc zjišťuji, že vůbec neznají slovo "pojištění". Nakonec se domlouvám s mladíkem z resortu, který je ochoten přistoupit i na finanční zálohu místo pasu. Nakonec ale nechce vůbec nic. Stačí mu, že tam bydlím. Jen sepisujeme smlouvu a domlouváme datum vrácení. Půjčuji si pěkný nový skútr a konečně mohu vyrazit kolem ostrova. 

Šnorchlování
První výlet směřuji na severozápad. Nejprve zastavuji na Haad Salad. Tato pláž byla mým favoritem už při hledání ubytování. Je to tu klidnější než na Haad Yao, ale celé pobřeží je poseto resorty a mně by se asi úplně nechtělo ležet u betonové zídky. Takže jsem nakonec ráda, že tu nic volného nebylo.

Pláž Haad Salad

Konečně tedy vyrážím na pláž Haad Mae Haad. Ta je spojená písečným pruhem s malým ostrůvkem Koh Ma. Je to opravdu nádherné místo, ale bydlí tu především batůžkáři a chudší Rusové (ti byli opravdu všude). Musím přejít na Koh Ma a dostat se do oblasti, kde už jsou zakotvené loďky s turisty, kteří si zaplatili šnorchlovací výlet. Cestou z Haad Salad jsem si koupila brýle a dýchací trubici a už se těším na rybičky.

Spojnice mezi Koh Phangan a Koh Ma.

Vstup do moře je kvůli kamenům trochu náročnější a hlavně zjišťuji, že jsou kolem břehu mořští ježci. Ovšem hned při prvním ponoru musím myslet hlavně na ty chudáky lidi, co si za tuhle podívanou zaplatili, protože voda je  zrovna dnes kalná a není tu ani moc ryb. Od jednoho z účastníků zájezdu se dozvídám, že mezi kameny může být vysoce jedovatá "Stonefish" (Odranec pravý). Konečně začíná zábava. Obzvláště při vylézání z vody! Tohle šnorchlování mě moc nenadchlo. Příště bych asi jela spíše na Koh Tao.

Thajský box

Jedna z věcí, kterou jsem chtěla v Thajsku určitě vyzkoušet, je "Muay Thai". V hlavním městě Tong Sala jsem na skútru za 15 minut. Dvouhodinový trénink stojí 400 THB. Dva dvouhodinové tréninky denně (jeden ráno, druhý odpoledne) přijdou na 500 THB. Pro začátek budou dvě hoďky stačit a pak uvidím. Samozřejmě jsem tu jediná holka. Ze začátku jsem trochu v rozpacích, ale všichni se zdají být v pohodě.

Jsem tu jediná holka, tak se mi dostává zvláštní péče od trenéra.

Po společné rozcvičce odcházejí borci do ringu, zatímco slabší kusy si zkoušejí údery a kopy na prázdno a později u pytlů. Každý si cvičí co potřebuje a já moc netuším, co mám dělat. Po každé ke mně přistoupí jiný trenér a chce abych dělala něco jiného než ten předchozí. V závěru neorganizovaného plácání se u pytle mne jeden z trenérů posílá do ringu. Chvíli na něj nevěřícně zírám, ale pak poslechnu a jdu. V ringu se mě můj sparring partner asi pětkrát ptá: "Lipolaj?, Lipolaj?" a já vůbec netuším, co po mně chce! Když mne chytá za ruce, konečně rozluštím jeho kódovou řeč. Snaží se zjistit, zda jsem levák nebo pravák. K nedorozuměním dochází i v průběhu následujících dvou kol v ringu. Naštěstí to nemá žádné následky.

Po bezvýznamném plácání u pytle jsem se konečně pořádně zapotila.
(Nejenom z thajské angličtiny.)

Po čtrnácti dnech nicnedělání jsem ráda, že jsem si zacvičila, ale přeci jen převládá zklamání z hodnoty dnešního tréninku. Ostatní se zdáli být nadšení, tak jsem asi moc náročná. Vyčerpávající den zakončuji BBQ na pláži s úžasným výhledem na svítící rybářské lodě.

Žebra i stehýnka se už pečou...

Přes Tong Sala do Haad Rin

Tong Sala je příjemné přístavní městečko a hlavní město ostrova, kam vyrážím následují den. Koná se tu ranní a večerní trh převážně s jídlem. Větší výběr zboží je ale v Tesco Lotus, které je právě zde (jediné na celém ostrově).

Každodenní trh s výběrem nejrůznějších dobrot.

Z Tong Sala se vydávám podél pobřeží do jihovýchodního cípu ostrova k nejslavnější pláži Haad Rin. Právě tady se pravidelně konají slavné "Full moon party". Ale aby to nebylo turistům líto, po celém ostrově se pořádají i půlúplňkové nebo čtvrtúplňkové, které jsou nesrovnatelně menší.

Plážová Full moon party je největším lákadlem pro turisty. A ne jen pro ně!
Poslední roky se bohužel stává velmi nebezpečnou.

Cesta je hodně kopcovitá a obtížné stoupání následuje prudké klesání. Naštěstí je alespoň čistá a celkem rovná, tak ji se zaťatými zuby zvládám. Podél cesty stojí velké hotely známých jmen. Ovšem mimo pařící dny se tu zdá být poměrně mrtvo. Pláž je široká, moře bouří a ve vlnách se prohánějí vodní skútry. Skoro se zdá, jako bych se ocitla na jiném ostrově.

Široká pláž, neklidné moře a vodní skútry.
To je Haad Rin.

Středem ostrova k Haad Chaloklum

Už mi zbývají jen dva dny, abych se podívala po ostrově, který je sice malý, ale ne zase až tak moc, abych ho objela za den. Hlavně se nedá objet po obvodu a k některým plážím se musí středem ostrova. Naštěstí po krásné široké rychlostní silnici. Cestou míjím pár turistických atrakcí, které ani moc nestojí za řeč (podobné nabízejí na každém ostrově). Zastavuji se na jednom z vodopádů, který vypadá spíš jako vyschlý horský potůček a pak  u slonů, kterých mi bylo akorát tak líto. Na to stačil pohled od vchodu.

Nevěřím, že slon přivázaný k sotva 50cm řetězu netrpí.

Stačí vytáhnout foťák a opička předvede nacvičené hrátky se psem.

Haad Chaloklum patří k lepším plážím ostrova. Východním směrem je klidnější jen s pár bungalovy. Západním směrem se táhne rušná ulice s restauracemi a obchody. Pokud máte rádi ryby, v místních restauracích dělají opravdu dobré.

Klidnější část pláže Haad Chaloklum na severu ostrova.

Příjemné restaurace nad pláží Haad Chaloklum.

I když mi zbýval ještě jeden den, severovýchodní část ostrova jsem už prozkoumat nezvládla. Pokud vás zajímá proč, přečtěte si následující článek.

Koh Phangan byl příjemnou změnou po náročném Koh Samui. Kombinace pěkné pláže, skvělých masáží přímo v resortu, levného jídla všude kolem a poměrně krátkých vzdáleností při cestování po ostrově, činí tento ostrov zajímavým místem na klidnější dovolenou. Mnoho lidí sem jezdí pravidelně, znají se s ostatními a tak tu panuje velmi příjemná atmosféra. Pro mě byl týden tak akorát. Bojím se, že kdybych tu zůstala déle, začala bych se nudit. A kam dál? No přeci na Phuket.

Pravidelní návštěvníci ostrova Koh Phangan jsou velice přátelští
a rádi poradí kam na výlet či do restaurace.