Tetování z ostrova Koh Phangan

Pokud se děsíte, že jsem se na ostrově Koh Phangan nechala potetovat, tak nemusíte. Ale věřte, že "Koh Phangan tattoo", jak ho všichni nazývají, je mnohem horší zkušenost. Tou si zde projde, věřte, nevěřte, většina turistů. Převážná část z nich jsou návštěvníci Full moon party, ale ani ostatní tu nejsou v bezpečí. A o čem že to mluvím? O nejčastější příčině smrti  návštěvníků Koh Phangan. O nehodách na motocyklech!

Na motorce či skútru tu jezdí snad úplně každý. Půjčení je levné, ostrov je relativně malý, provoz spíš slabší a tak se to zdá být nejlepší způsob dopravy. Každý se tu setkal s někým, kdo už jedno takové tetování má, a každý si stejně říká, že se mu to stát nemůže.

Nejčastější příčiny

Mnoho nehod je způsobeno opilými řidiči, kteří se vracejí z Full moon party zpět do hotelu a cestou se jim "připlete" do cesty strom. Asi si umíte představit, jak taková nehoda končí. V tomto případě o "tetování" nemůže být řeč. Ta jsou způsobena menšími nehodami, jako je uklouznutí na nafoukaném písku nebo při nečekané průtrži mračen, která zapříčiní zhoršenou funkčnost brzd. Častým důvodem jsou i toulaví psi, kteří si pobíhají všude možně, silnici nevyjímaje. Sama jsem byla svědkem dvou nehod. Při té první turista řídil pouze jednou rukou, protože v té druhé něco držel a na křižovatce, kde potřeboval zastavit, motorku prostě nezvládl. Při druhé nehodě jely dvě motorky příliš blízko sebe a zachytily se jedna o druhou. To je rozkmitalo tak, že přestaly být ovladatelné.

Mě osobně nejvíce fascinuje to, jak lehkovážní jsou lidé na dovolené. To, že obyvatelé asijských zemí jezdí na motorce ve čtyřech, bez helem, s malými dětmi v náručí nebo obložení nadměrným nákladem mě nepřekvapuje tak, jako když vidím turistu, že dělá totéž. To mi prostě hlava nebere. Ve své rodné zemi by ho to přitom ani nenapadlo.

V Asii se bezpečnost dětí moc neřeší.

Moje Koh Phangan tattoo

Silnice od Thong Sala směrem na severozápad jsou relativně dobře sjízdné. Nebezpečné úseky jsou hlavně směrem na východ. Kromě již zmíněných prudkých kopců směrem k pláži Haad Rin, se tu častěji než kde jinde setkáte s nečekanými úseky cesty, které jsou ve špatném stavu. A přesně to se mi stalo osudným. Poslední den, kdy jsem se chystala prozkoumat severozápadní část ostrova, jsem zhruba v první polovině cesty vyjela poměrně velký kopec, kdy se na horizontu totálně změnil povrch vozovky z asfaltu na hrubý písek. Nejen, že tu nebyla žádná značka, která by na toto nebezpečí upozornila, ale ani nebylo možné při cestě nahoru něco takového předvídat. Měla jsem obyčejný slabý skútr, takže se do každého kopce dost ploužil. Naštěstí jsem tedy v okamžiku nehody jela opravdu krokem. Když jsem se dostala na písečný povrch, snažila jsem se zastavit, abych si rozmyslela, zda budu v cestě vůbec pokračovat. I když jsem brzdila, kola mi stále podjížděla a já klouzala nekontrolovaně dolů, až se stala motorka neovladatelnou a překlopila se do strany. Naštěstí v tu chvíli nejela žádná auta. Nikdy před tím se mi nic podobného nestalo a nemůžu říct, že by to byl příjemný zážitek. Na druhou stranu, když si uvědomím, co všechno se mi mohlo stát, jsem šťastná, že to skončilo jen u pár odřenin.

Hluboké odřeniny, které dokáži zkazit zbytek dovolené.