Otázky bez odpovědi


Čím dál tím častěji, se mi ozývají lidé, kterým se podařilo odletět na Lanzarote minimálně na zimu. Chtějí se potkat a mít tu alespoň do začátku nějaký český kontakt. Je prima vědět, že jsem jim svými články dodala odvahu nebo jim jen pomohla se rozhoupat a přiletět. Dále mi píší lidé o radu, např. ohledně různých formalit, které je potřeba na Lanzarote vyřídit. Nejčastější dotaz je ovšem ohledně práce a obživy a zní asi takto: "Nemám peníze a nejsem schopen si je našetřit, dědit taky nebudu, jazyk neumím, ale chci bydlet u moře. Jak to mám udělat?"

Já bohužel neumím dělat zázraky a s takovýmto startovacím kapitálem nedokáži ani pomoci ani poradit. Naopak propadám smutku a beznaději a těžko hledám slova, která by dotyčného alespoň trošku povzbudila a motivovala k nějaké sebereflexi a chuti, změnit zaběhnuté stereotypy. Pak mi tyto emaily leží nezodpovězené v inboxu i několik měsíců. Většinou se snažím všem odpovědět hned, ale tyhle se tak opakují, že pomalu ztrácím sílu každému zvlášť odpovídat. Rozhodla jsem se tedy odpovědět formou tohoto článku.

Na Lanzarote žije poměrně hodně lidí ve složité životní situaci. Mladí lidé tu většinou nepracují vůbec, protože žijí doma u rodičů a jako rodina jsou schopní finančně vyjít. Lidé středního věku tu jeden po druhém přicházejí o zaměstnání a snaží se dělat alespoň nejpodřadnější práci, aby svou rodinu uživili. Jak všichni moc dobře víme, Evropa prochází ekonomickou krizí a jižní státy, mezi které patří i Španělsko, se dostaly do zoufalé situace, kdy je trápí nejen vysoká nezaměstnanost, ale už nemají peníze ani na vyplácení sociálních dávek. Nezaměstnanost na Kanárských ostrovech stále roste a lidé už nemohou očekávat ani žádnou podporu od státu a tak se snaží si práci najít a udržet za každou cenu.
Alice (28) má bohaté pracovní zkušenosti ze zahraničí. Na Lanzarote se seznámila s příjemnou Španělkou, se kterou si hned padly do oka. Ta se Alici jen tak mezi řečí zmínila, že hledají někoho do banky, ale netušila, že v té době nezaměstnaná Alice na tuto informaci zareaguje. Alice, která je trilingvní a jakožto Italce jí nedělalo problém rychle se naučit ještě i Španělštinu, byla ideální kandidátkou a stala se nebezpečnou konkurencí, pro svou španělskou kamarádku, které s důvěrou předala svůj životopis. Ten se nikdy k vedoucímu pobočky nedostal a tak skončilo i přátelství. Alice byla z celé situace naprosto zoufalá, ale měla tušit, že to nemůže jinak dopadnout. Dnes je šťastná, že sehnala brigádu v místní mateřské školce, kde jsou jí jazyky k ničemu.
Trošku jiná situace je samozřejmě v turistických oblastech. V hotelech a restauracích pracují především cizinci, protože místní obyvatelé se většinou domluví akorát tak španělsky. Často pracují bez smlouvy, bez nároku na volno atd.
Vysokoškolsky vzdělaný Tomáš (27) pracoval jako marketingový specialista. Nechal se zlákat  představou pohodového života na Lanzarote a tak všeho nechal a bez jakékoliv přípravy se sebral a odletěl na Kanáry. Hned tu podepsal roční nájemní smlouvu, aniž by měl dostatečnou finanční rezervu. Po třech měsících, kdy už byl finančně na dně se mu podařilo sehnat nejpodřadnější práci v restauraci, za kterou dostává 350 €, což mu v podstatě nepokryje ani náklady na bydlení.
Situace na Lanzarote je den ode dne horší. V únoru bylo nezaměstnaných už více než 17 tis. lidí, což při celkovém množství obyvatel cca 140 tis. (z nichž velkou část tvoří angličtí a němečtí důchodci) je poměrně vysoké číslo.


Vraťme se ale zpátky k otázce, co poradit člověku, který je bez peněz už v Čechách a přitom by rád žil u moře? Zkuste si představit situaci, že dáte výpověď v práci, sbalíte si jeden kufr a odjedete do jiného města v ČR, kde si začnete hledat práci a bydlení. Začnete rozesílat životopisy a čekat, zda se vám někdo ozve, což samo o sobě zabere několik týdnů. Pak začnete chodit po pohovorech. Některé jsou i tříkolové. A i když budete ideální kandidát, takové výběrové řízení může trvat klidně víc než měsíc, takže už jsme na 2 měsících bez práce. Do toho budete muset mít dopředu připravené peníze na 3 nájmy, jelikož jeden budete muset zaplatit dopředu, jeden necháte majiteli jako kauci a jeden realitní kanceláři jako odměnu za zprostředkování. A pokud vše klapne a nastoupíte po dvou měsících do nové práce, tak první výplatu dostanete až v polovině následujícího měsíce. Jak se vám taková představa líbí?

A teď si představte úplně stejnou situaci, ale v zahraničí, kde o vás nikdo nestojí, kde se s vámi bude zacházet jako s Ukrajinci v ČR, kde se i se slušnou jazykovou znalostí nikdy nebudete rovnat místním obyvatelům. Kde nemáte žádné kamarády ani rodinu, která by vás mohla podpořit. Jak se vám to líbí teď?

Skoro to vypadá, jako bych vás od života u moře odrazovala, ale tak to není. Chci vám jen ukázat realitu a chci vás donutit k zamyšlení, co jste schopní a ochotní udělat pro pobyt v zahraničí. Čeho jste schopní se vzdát a obětovat pro svůj sen?
Blanka (62) nemohla za mlada cestovat. Ve svých 58 letech se rozhodla, že si alespoň v důchodu splní svůj sen a odjede k moři. Jelikož byla rozvedená a děti byly dávno z domu, nic jí v tom nebránilo. Jediný jazyk, který se kdy učila, byla ruština. Začala tedy navštěvovat jazykovou školu. V 59 letech si pořídila svůj první počítač a naučila se používat emailovou schránku, Skype a internet. Jelikož už měla za sebou více než rok v jazykové škole, začala brouzdat po zahraničních seznamkách a během pár týdnů si už dopisovala s pánem, za kterým se po půl roce odstěhovala. Bylo to asi měsíc po jejím odchodu do důchodu, kdy si jen zorganizovala vše potřebné. Všichni jí od toho odrazovali, ale ona věděla, že pokud to neudělá teď, bude z ní babička, co jen sedí doma a čeká na smrt. Blanka nemá v zahraničí lehký život. Nestěhovala se za žádným milionářem, ale za obyčejným pracujícím člověkem. Celý život žila skromně a šetřila. K moři pak odjížděla s celkem slušnou finanční rezervou, díky které může několikrát do roka jezdit do Čech za svými vnoučaty, což by z desetitisícového důchodu jen těžko zvládla.
Už chápete, co se vám tu snažím říct? Když máte nějaký sen, musíte najít cestu, jak si ten sen splnit a pak se po ní vydat a držet se jí zuby nehty. Nikdo vám nemůže dát přesný návod, jak toho docílit. Je to jen na vás a bez výmluv. Ty jsou pro lidi, kteří se ve skutečnosti bojí nebo vlastně ani nechtějí cokoliv změnit. A co vy? Jak pracujete na splnění svých snů?

10 komentářů:

  1. Super článek! Naprosto souhlasím s tím, že pokud máme nějaký sen, tak na něm musíme aktivně pracovat a ne čekat, že se něco stane a dopadne dobře.

    Je to jenom v naší mysli...

    OdpovědětVymazat
  2. Jo jo, tak to je. Několikrát jsem měla v plánu odjet na Kanáry, ale bohužel, situace na pracovním trhu tam není růžová. Takže z toho sešlo. Chce to práci "z domova", při které může být všem jedno, kde zrovna jste a pracujete :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nemám peníze, nic neumím, ale musím žít na Kanárech jako pracháč.
    K tomu snad není co říct.

    OdpovědětVymazat
  4. Mě zas píšou lidi, co chtějí sehnat práci na Bali. To je v Indonésii. To je ta rozvojová země, jak tam mají plat 3t. měsíčně :) Těžko něco poradit.

    OdpovědětVymazat
  5. Haha, tak to je dobrý úlet. Předpokládám, že jim v tomto stylu i odpovídáš. :-D

    OdpovědětVymazat
  6. tak tenhle článek mě doslova nakopl do zadku :)

    OdpovědětVymazat
  7. neumim si predstavit odcestovat do zahranici bez kapitalu, alespon jak jsi se zminila ve svem clanku na nekolik mesicu.
    zacinam pracovat na spanelstine a jsme si jisti, ze praci jen tak nenajdem, ale pritel uz je temer v duchodovem veku a bude mit dost slusny duchod, coz nas uzivi oba. Ja se budu snazit si neco casem najit. ))

    OdpovědětVymazat
  8. Čechy zkrátka poznamenala ta 40letá komunistická izolace od zbytku světa. Každý si představuje, že ten socík, na který jsou zvyklí z Čech, je všude na světě. A volí strany, které je v té iluzi, že je to reálné podporují. Bude to někdy jiné? Stále mne překvapuje, kolik lidí chce za to málo, co umí plat jako v Německu, jezdit v Audi či BMW,každej rok na dovolenou nebo přímo trávit půl roku u moře, neplatit nic za léky nebo u doktora... Jedině když budou jezdit do ciziny, začnou stát nohama na zemi. Druhá horší vaianta je, že se budou snažit tady ten český socík udržet až ta naše země zcela ekonomicky zkolabuje.

    OdpovědětVymazat
  9. Úžasnej článek, naprosto realistickej a chápu autorku, když neví, jak dokola odpovídat na stejný dotazy. Člověk přece nemůže jen tak bez ničeho přiject do ciziny a čekat že ho tam přijmou s otevřenou náručí!! Hustá naivita :D
    Kdo chce žít v cizině, ať už kdekoliv, chce to zjistit co nejvíc informací, mít nějakej kapitál, umět aspoň základy řeči a nebát se učit nový věci a jít změně života vstříc.
    Takže kdo chce, ten jde a udělá všechno pro to, aby svýho cíle dosáhl... ;) Všem odvážlivcům přeju mnoho sil a odvahy...

    OdpovědětVymazat