Včerejší večer byl ve znamení finále fotbalového mistrovství světa v JAR. Již v brzkých odpoledních hodinách se začínalo v ulicích ozývat "Espaňa! Espaňa!" a v oknech se objevily vlajky. Nikdo z místních ani na vteřinu nezapochyboval o španělské výhře. Já nejsem příliš velkým fotbalovým fanouškem, takže pokud nehrají Češi, je mi jedno, kdo vyhraje. Pokud jste ale tady, obklopeni neuvěřitelnou atmosférou, snadno podlehnete. I já jsem tedy oblékla červenožluté tričko a vyrazila do ulic. Stejně, jako při semifinále, i na finále byla velkoplošná obrazovka na okraji pláže a tak mne tentokrát zajímala spíše situace v barech.
První vlaštovky brzy odpoledne.
Již několik hodin před zápasem se začínají na pláži zabydlovat fanoušci.
Hodinu před zápasem již ovládají pláž.
Po začátku zápasu se už jen těžko hledá místo a to i mimo pláž.
Lidé pozorovali zápas opravdu odkud se dalo.
Ačkoliv se z této vzdálenosti už nedala vidět ani obrazovka, fanoušci si tu alespoň užívali atmosféru.
Bary byly narvané k prasknutí.
Obsluha zabraná do fotbalu také jen těžko stíhala.
Atmosféra byla napjatá a každý prožíval své emoce jinak.
Před prodloužením se před barem nervózně přešlapovalo.
A pořád nic.
Nervozita stoupala.
Emoce sílily.
Góóóóóóól!
A slavilo se všude!
Slavilo se pod dohledem.
Slavilo se v autech.
Slavilo se na pláži.
Slavilo se v moři.
Slavilo se v barech.
Slavilo se až do rána!
Bary byly narvané k prasknutí.
Obsluha zabraná do fotbalu také jen těžko stíhala.
Žádné komentáře:
Okomentovat