Národní park Timanfaya Lanzarote

"...a pak se země u Timanfaye náhle otevřela. První noc rostla z hlubin země obrovská hora, z jejíhož vrcholu šlehaly plameny hořící po dalších 19 dní." Toto jsou slova místního kněze Dona Augustína Cabrery, popisující erupce, které začaly 1. 9. 1730 a otřásly jižním koncem ostrova. Denně sopky vychrlily neuvěřitelných 48 milionů kubíků lávy. Po dlouhých šesti letech erupcí zůstalo 200 km zdevastované krajiny včetně 50 vesniček. Národní park Timanfaya o rozloze 51 km byl založen roku 1991 a je zapsán jako biosférická rezervace na seznamu světového dědictví UNESCO.
Samotný příjezd k parku je velmi působivý. Z dálky černé pohoří se cestou z městečka Yaiza otvírá v červených barvách. Je to nádhera.

První zastávka je hned na začátku parku, kde si můžete zaplatit projížďku na velbloudovi. Cena je 12 Euro za velblouda, přičemž nese 2 osoby. Uděláte jen malý okruh na úpatí jedné z Ohnivých hor.

Silnice vás vede dál k pokladnám. Ovšem tento průjezd mrtvou krajinou je poněkud depresivní. Do parku jsem jela ve všední den dopoledne. V tu dobu tam byla fronta na parkování. Ačkoli je park obrovský, má velmi malé zázemí a v tuto dobu sem přijíždělo mnoho zájezdových autobusů. Po obědě byla situace výrazně lepší. Návštěvníci, kteří nebyli součástí zájezdu, se sem dostávali jak autem, tak taxíkem, na kole či pěšky. Poslední variantu bych ale nedoporučovala. Rozloha parku je opravdu veliká a jen z městečka Yaiza k pokladně je to skoro 8 km. Vstup do parku je za 8 Euro a součástí je 14 km okružní jízda autobusem s výkladem ve španělštině, angličtině a němčině.
Výchozím bodem pro prohlídku parku je rozhledna a restaurace El Diablo. Počkejte si na žlutohnědý autobus, který vás vyveze úzkými klikatými cestami až na vrchol kráterů. V každém průvodci se dočtete, že si sem hlavně nesmíte zapomenout vzít foťák, ale z autobusu se bohužel nedá moc fotit a v parku se nesmí chodit pěšky, tak se netěšte na uchvacující záběry kráteru sopky. Zhruba po půlhodinové jízdě se opět ocitnete před restaurací a dárkovým obchodem.

Pod ostrovem je stále činný vulkán, o čemž se zde můžete velmi jednoduše přesvědčit. V hloubce pár centimetrů je teplota téměř 100, v deseti metrech už 600. Zkuste se pohrabat v oblázcích kolem a zjistěte, jak dlouho je udržíte v ruce. Nebo se podívejte na malé představení pracovníka parku, kdy vloží suché roští do připravené jámy a to během pár vteřin vzplane nebo nalije vodu do trubky vyčnívající ze země a voda se v mžiku přemění v horký gejzír.
Komory se žhavým magmatem 4 km pod povrchem země využívá i místní restaurace. Na zcela přírodním grilu v podobě jakési studny peče různé masové speciality. Restaurace ovšem nepůsobila příliš přívětivým dojmem. Člověk by si tu představoval nějakou tradiční hospodu. Namísto toho se tu asi snaží o luxusnější typ restaurace, která je absolutně bez atmosféry a působí velmi chladným dojmem.
Národní park Timanfaya ve mně nezanechal žádný extra dojem. Jednak je to způsobeno tím, že jsem na Lanzarote již víc jak dva měsíce a na tento typ krajiny jsem si již zvykla, jednak tím, že si park nemůžete pořádně vychutnat, protože kromě projížďky autobusem se nikam nedostanete. Nabízí se zde ještě organizovaný pěší výstup, ale ten musí být předem objednán. Dle mého názoru nejvíce okouzlující pohled na Ohnivé hory je právě z městečka Yaiza.