Přátelství až za oceán

Kamarádka mě varovala, že se mám připravit na ztrátu většiny kamarádů. Prý jí nejdříve začali závidět život na Kanárských ostrovech a pak i značkové oblečení, které tam údajně levně nakoupila.
Myslím, že se strátou přátelství je potřeba počítat pokaždé, když se stěhujeme. Sejde z očí, sejde z mysli. Na druhou stranu i náš život se v tom okamžiku změní a je možné, že si prostě s lidmi z našeho "minulého života" už nemusíme rozumnět.

Přeci jen jsem o svých kamarádech začala vážně přemýšlet. Já osobně považuji za skutečné kamarády ty, kteří mi zůstali i když jsem se stěhovala na různá místa. Je jasné, že nás spojuje víc než město, když i na dálku náš vztah funguje.
Vždy jsem si myslela, že mám jen pár opravdových přátel. Před cizími lidmi bývám uzavřená a trvá mi delší dobu najít si k někomu cestu. Byla jsem překvapená, že za posledních zhruba deset let, jsem si našla cestu k poměrně příjemné partě lidí, na které se mohu spolehnout a kdykoliv se na ně obrátit. Je možné, že o ně přijdu? Obklopuji se snad lidmi, kteří nechtějí, abych byla šťastná? Nebo alespoň ne šťastnější než oni? Myslím, že ne. Věřím svému dobrému úsudku a čichu na lidi. Vím, že tohle jsou opravdová přátelství.
Každý, komu jsem řekla o našem plánu, mi zcela otevřeně řekl, že nám to závidí, ale nikdo z nich to nemyslel škodolibš nebo zle. Většina lidí se zajímala, kde budeme bydlet, co tam budeme dělat a co plánujeme potom. Jedniné, co mi bylo nepříjemné byly otázky typu: "A ty nebudeš pracovat?", "A co tam budeš dělat?", to se necháš živit?". Moje odpověď je: "Co je komu do toho?" Jednak mám své peníze a hlavně cílem naší cesty je také změna životního stylu. Nechceme odjet k moři, abychom tam makali jako tady a pravděpodobně spíš víc, vzhledem k tomu, že ani neumíme španělsky. Smyslem je odpoutat se od každodenních povinností, jako je např. zaměstnanecký poměr, a věnovat se sobě, svým nápadům a myšlenkám. Věříme, že odpočatá mysl odpoutaná od běžných starostí, se může mnohem lépe rozvíjet. Doufáme, že po nějaké době budeme oba dva výdělečně činní a přitom naprosto nezávislí.
Další názor, kterému jsem čelila, byl mé mamky, která sama žije už tři roky u moře. Má dojem, že můj život je z nejistoty do nejistoty. Co na to říct? Jistotou našich rodičů bylo manželství, byt, rodina, práce. Má ale dnešní generace nějaké jistoty? Manželství se rozvádějí tak rychle, že si ten rozvod ani nestihnete rozmyslet. Byty se kupují na 30leté hypotéky a to je teprve nejistota. Rodina už dávno nemá takovou váhu, jakou by měla mít a v práci se už nezůstává na stejném místě 20 let.
Každopádně jsou naši přátelé vesměs pozitivní. Pravděpodobně to bude i tím, že jsme je pozvali, aby nás přijeli navštívit.
Jen čas nám může ukázat, kolik přátel na konci zůstane.

3 komentáře:

  1. Opravdu pěkný a trefný článek! Důležité je udržet si cestu za svým snem a nekoukat dopředu ani dozadu, je potřeba žít okamžikem, protože to je to jedinné, co skutečně dělá život životem! Ať jsou všechny vaše okamžiky krásnější, než sami chcete!
    Zdeněk (uniquetouche(zavináč)seznam(tečka).cz)

    OdpovědětSmazat
  2. Ze své malé zkušenosti z Kanárských ostrovů (GranCanaria, Fuerteventura) mohu napsat, že volíte správne. Nejen ten hmotný a rodinný život, ale také i zdraví má prioritu. Je tam tak voňavý, zdravý vzduch..to není jako ten český smogový opar nad republikou.
    ivet.pittrice@dekor.cz

    OdpovědětSmazat
  3. Fandím Vám. Myslím, že Vás úplně chápu.
    Jděte si za svým snem a cílem a závidím Vám, že jste rozhodnutí udělali a jednáte.
    Pokud za svým snem půjdete, určitě se budete mít dobře.Osobně mám podobný cíl, ale ještě jsem trochu vázán našimi dětmi, které dorůstají. Až budou dospělé, budou mít možnost svobodné volby.
    A my také. Určitě se tyto volby budou lišit, právě proto, že budou svobodné.
    Držím Vám palce!

    OdpovědětSmazat