Již od prvního rande s mým přítelem jsme nemluvili o ničem jiném, než že máme oba touhu žít pěkně v teple někde u moře. Ovšem uplynulo několik let a stále se nic nedělo. Přítel má v Čechách rozjetou firmu a vždy si našel mnhoho důvodů, proč není v současné době možné náš odjezd k moři uskutečnit.
Čas plynul a oba jsme pocítili, že je potřeba náš vztah posunout dál. Jako každý pár v našem okolí i my tedy začali uvažovat o koupi rodiného domku a pustili jsme se do hledání vhodné nemovitosti. Nebylo to vůbec jednoduché a trvalo to mnoho měsíců, než se objevil náš dům snů. Byli jsme nadšení a zároveň vystrašení. Začali jsme si klást mnoho otázek. Je to opravdu, co chceme? Usadit se, uvázat se k domu, vyčerpat veškeré finanční prostředky, být jako všichni naši kamarádi? Nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí, do domečku jsme se zamilovali. Rozum nakonec zvítězil. Na co potřebujeme barák? Abychom uspokojili své ego, vyrovnali se svým kamarádům? Proč? Proč nežít svobodně? Bez závazků k materiálním hodnotám. Proč si nesplnit svůj skutečný sen? Proč se neodstěhovat k moři? Proč nezkusit to, co jsme vždy chtěli? Žít v teple.
Stalo se to, v co jsem už dávno nedoufala. Přítel si uvědomil, že je to jen na nás, co se svým životem uděláme. Že i firmu lze řídit ze zahraničí a že není na co čekat. Uděláme to!
Žádné komentáře:
Okomentovat